Rozdíl mezi nízkoenergetickým a pasivním domem

Úsporné bydlení se stává čím dál více tématem současnosti. Neustále rostoucí ceny energií i tlak na ekologii vedou stavebníky k hledání řešení, která zajistí komfortní domov s minimálními náklady na provoz. Často se přitom setkáváme s pojmy nízkoenergetický dům a pasivní dům. Na první pohled se mohou zdát podobné, ve skutečnosti se však liší jak v technických parametrech, tak v důslednosti provedení.

Zásadní rozdíl spočívá ve spotřebě tepla na vytápění. U nízkoenergetických domů je stanovená horní hranice na 50 kWh/m² za rok, u pasivních domů pak pouze 15 kWh/m² za rok. To znamená, že pasivní dům je z hlediska energetických ztrát více než třikrát úspornější. Tak nízkých hodnot lze ale dosáhnout jen tehdy, pokud se už při návrhu striktně dodržují principy pasivní výstavby – například eliminace tepelných mostů, kvalitní izolace, vzduchotěsnost konstrukce či použití rekuperační jednotky. Pokud se tyto zásady podcení, pasivního standardu nelze dosáhnout.

Oba typy domů vyžadují pečlivě zpracovaný projekt i kvalitní realizaci. Pasivní dům se však bez nadstandardního zateplení neobejde. Izolace obvodových stěn obvykle dosahuje tloušťky 250–300 mm, aby součinitel prostupu tepla klesl pod hodnotu U = 0,15 W/(m²K). Takto silná vrstva nejen snižuje tepelné ztráty, ale také brání vzniku plísní a zajišťuje stabilní vnitřní prostředí. Klíčová je i neprůvzdušnost – netěsnosti, kudy uniká teplo, odhaluje tzv. blower-door test a případné chyby je nutné odstranit už v průběhu výstavby.

Velkým problémem běžných staveb je větrání. Otevíráním oken sice zajistíme přísun čerstvého vzduchu, zároveň ale přicházíme o draze získané teplo. Pasivní domy proto počítají s rekuperační jednotkou, která při výměně vzduchu využívá teplo odváděného vzduchu a předává jej zpět vzduchu přiváděnému. Účinnost kvalitních zařízení přesahuje 80 %, což přináší výrazné úspory a komfort. Obyvatelé tak mají neustále k dispozici čerstvý, přefiltrovaný vzduch bez prachu a pylů, bez průvanu i bez hlukového zatížení z ulice. Pasivní domy navíc dokážou fungovat s minimálním doplňkovým systémem na dohřev domácnosti. 

Velkou nevýhodou nízkoenergetického domu oproti pasivnímu domu je to, že se u něj zpravidla nevyužívá princip rekuperace tepla.   

Přínosy úsporných domů však nejsou jen finanční. Díky stálé teplotě a optimální vlhkosti odpadá riziko vzniku plísní, domácnost je chráněna před prachem a alergeny a interiér se nepřehřívá ani v létě. Provoz domu je téměř bezobslužný dle zvoleného systému. Náklady na vytápění pasivního rodinného domu se tak mohou pohybovat jen kolem několika tisíc korun ročně. Přestože je počáteční investice zhruba o 15-20 % vyšší než u běžné výstavby, úspory energií ji v průběhu užívání spolehlivě vyrovnají.

Nízkoenergetický a pasivní dům spojuje snaha o minimalizaci energetických ztrát, rozdíl je však v dosažené úrovni. Nízkoenergetický dům je dobře izolovaná stavba s nižší spotřebou bez rekuperace tepla, zatímco pasivní dům představuje promyšlený systém, kde všechny detaily od projektu až po realizaci směřují k maximální úspoře energie a zdravému vnitřnímu prostředí. Pokud se rozhodujete, do jakého standardu investovat, vyplatí se myslet dlouhodobě – právě pasivní domy totiž ukazují směr moderního a udržitelného bydlení.